Podařilo se opravit unikátní toleranční modlitebnu v Hořátvi

Dějiny zemí koruny české jsou kronikou boje o víru. Tedy alespoň poté, co mistr Jan Hus ukázal Čechům, jaká církev může být. Dokonce i ve Středních Čechách najdeme upomínky na perzekuce evangelíků. Nyní se podařilo opravit evangelický kostel v Hořátvi, který by mohl vyprávět.

Hořátevecký kostel je velice cennou památkou. To potvrzuje i Mgr. Kateřina Roskovcová, místní farářka: „Kostel je barokní, ale na první pohled vůbec jako kostel nevypadá. To proto, že je to toleranční modlitebna. To souvisí s historickým vývojem. Takto zachovaných tolerančních modliteben není v Čechách mnoho. V celém regionu jsou zachované jenom dvě.“

Kostel sice datujeme do baroka, nicméně lidé si ho tehdy stavěli svépomocí. Vzniklo tak dílo, kam každý přispěl svou troškou. Během let si samozřejmě věřící kostel několikrát opravili, vznikla tak stavba, kterou nelze s jistotou architektonicky zařadit. To byl při opravách problém. „ Pochopitelně nemáme žádné dobové snímky kostela. Což bylo samozřejmě vyžadováno,“ říká farářka Roskovcová, „máme fotografie až z 19. století, kdy byl kostel upraven do dnešní podoby.“

Kostel potřeboval nutně opravit. Podle slov farářky je kostel využíván nepřetržitě bezmála 300 let. Fasády byla značně poškozená a pod kostel se navíc dostala voda a ničila statiku. S myšlenkou opravit kostel přišel do farnosti starosta Hořátve Josef Kristl. „Na MASku nás upozornil pan starosta, který už s nimi měl zkušenosti. Starosta Kristl se snaží obec zvelebit a kostel je jediná místní dominanta obce. Nabídl dokonce, že nám pomůže zprostředkovat kontakt.“ Celé jednání trvalo asi rok a půl. Díky pomoci MASky Podlipansko získala Hořátev na kostel půl milionu korun.

Farářka si finanční pomoci Podlipanska velice cení. „ Pro nás to byla v podstatě jediná možnost, jak kostel opravit. Sami bychom peníze neměli. Nabídka MASky je velkorysá, protože nám zajistí 90 % potřebných prostředků. To nikdo jiný neposkytuje.“ Na financování oprav se velkým dílem podílí také obec Hořátev a v rámci svých možností přispívají i místní věřící.

V Hořátvi jistě dobře znal i Jan Karafiát. Ačkoli i on byl evangelický farář, na Podlipansko jezdil pouze na dovolenou. Říká se, že miloval okolní krajinu a hlavně procházky romantickou přírodou. Na jedné z místních luk pozoroval drobné broučky. A právě tady se narodili Broučci. Která louka to byla to už si, ale nikdo nepamatuje.

Výlet do historie

Jak je možné, že kostel nemá věž se zvonem nebo kříž? To bylo tak, ještě v 18. století bylo jediné povolené náboženství římskokatolické. Lidé jiného vyznání to obvykle tajili a skrývali svou víru před úřady. To změnil Josef II., vydal listinu zvanou Toleranční patent (1781). Toleranční patent bylo nařízení, které dovolilo vyznávat také evangelickou víru. To ale neznamená, že evangelíci a katolíci byli zcela rovnoprávní. Toleranční modlitebny, jak se říkalo evangelickým kostelům, musely stát mimo hlavní ulice, nesměly mít věže, zvony ani jiné zjevné prvky. Kostel v Hořátvi byl postaven v roce 1792, podle tehdejších pravidel připomíná spíše stavení než místo pro modlitbu. Hořátev byla jednou z prvních obcí, která si po vydání Tolerančního patentu chtěla postavit protestantský kostel.

(článek byl zredigován ve spolupráci s Kateřinou Roskovcovou, za chyby se čtenářům omlouváme)

autor: Tereza Malkusová